Nemalá část studentů IES po dokončení bakaláře odchází pokračovat ve studiu do zahraničí. Výhody jsou celkem jasné – mohou se tak dostat na nejprestižnější školy s nejlepším uplatněním. Výhodou může být i to, že některé zahraniční magisterské programy jsou jen jednoleté a dostudujete proto o rok dříve.
Školy, na které studenti IES odchází se dají rozdělit na ty úplně nejlepší na světě (Cambridge, Oxford, Harvard), kam z ročníku typicky putuje zhruba 3–5 lidí a pak školy rámcově z top 20 v Evropě, které nabízí pořád skvělou kvalitu a je výrazně snažší se na ně dostat i je zaplatit. V posledních letech je mezi IESáky v této kategorii oblíbený např. St. Gallen ve Švýcarsku a Stockholm School of Economics ve Švédsku či o kousíček horší školy v Německu/Nizozemí. Odhadujeme, že na tyto školy se vydá z ročníku na IES obvykle zhruba 15 lidí.
Nejvíce lidí se vydává studovat do zahraničí finance, menší část pak pokračuje v ekonomii, či se dá na business. Pokud plánujete studovat business školu, je občas potřeba hlídat si, jaké předměty si volíte na IES, protože školy v zahraničí mají v některých případech požadavky na minimální počet kreditů z business/management předmětů.
Mezi typická přijímací kritéria (liší se dle škol) patří výsledek GMAT/GRE, známky z bakaláře, doporučení, jazykový certifikát, motivační dopis, CV.
Nejdůležitější bývá výsledek ve standardizovaném testu GMAT/GRE (některé školy berou jen jedno, některé obojí). GMAT má zpravidla těžší kvantitativní část (pro IESáka by to i tak nemělo být složité), jednodušší verbální část a výsledné skóre zohledňuje obě části (dostanete skóre v rozsahu 0–800). V případě GRE je kvantitativní část jednodušší a verbální naopak složitější (hlavně musíte znát hodně advanced slovíček, která běžně nepoužíváte). Výsledek GRE je pak ve formě 0–170 za kvantitativní/verbální část. Tady je výhoda, že některé školy koukají jen na kvantitativní část (např. u některých programů chce LSE (jen) kvantitativní část nad 163 a verbální neřeší, pokud vysloveně nepohoříte). Obecně bych řekl, že je jednodušší zvládnout dobře GRE, protože na GMAT se drtí hlavně lidé, kteří chtějí jen na business školy.
U těch nejlepších škol jsou podobně důležité i známky z bakaláře (oxbridge řádově do 1.5, ale jistější je pohybovat se okolo 1.2), u „horších“ škol většinou známky nehrajou tak důležitou roli. Relativně důležité může být i doporučení (od učitele). Školy dobře koukají na doporučení od učitelů důležitých kvantitativních předmětů (ekonometrie, statistika), je proto dobré mít z některého z těchto předmětů jedničky a úplně nejlepší, když vás jeho učitel i zná (ale není to nutné). Ředitelem nebo garantem studijního programu taky nic nezkazíte, ti vás mohou znát třeba když jste aktivní v e-klubu.
Ostatní součásti jsou většinou považovány za méně důležité (ale je těžké to posoudit). Je fajn mít v CV mimoškolní aktivity (např. e-klub). Jazykový certifikát nebývá pro studenty IES problémem, nepříjemné ale je, že za jeho složení obvykle zapaltíte cca 5000 Kč.
Ideální je časově začít studium v zahraničí plánovat v druhé polovině druháku, udělat si přehled škol, o kterých uvažujete a podle toho si zvolit GRE nebo GMAT a o prázdninách před třeťákem jej složit. Pak nemáte problém stihnout podzimní early deadline přihlášek (bývá září/říjen), kdy se rozhodnutí o přijetí dozvíte ještě před Vánocemi. Na druhou stranu, pokud vyznáváte punkovější přístup, dá se to stihnout i pokud začnete se vším až během zimního semestru. Záleží taky samozřejě na škole, jsou i školy, které mají deadline přihlášek třeba až v dubnu, tudíž v těchto případech stačí GMAT/GRE dělat až po Vánocích. Nevýhoda punkového přístupu je, že nemáte na přihlašování a testy klid (třeba vám to vyjde na zkouškové) a spousta věcí trvá déle, než by člověk čekal (např přihlášení na jazykový certifikát, jeho vyhodnocení..). Zároveň musíte všechno zvládnout dobře na první pokus. Nejlepší rada je radit se s někým z vyššího ročníku o kom víte, že odchází na magistra do zahraničí.
Studium v zahraničí není nejlevnější. V případě Německa, Švédska či Švýcarska náklady začínají rámcově na 300 000 Kč za rok, v případě nejprestižnějších škol ve Velké Británii (Cambridge, Oxford, LSE) jsou roční náklady řádově přes milion korun. USA vyjde obvykle ještě dráž a to je důvodem, proč do států moc studentů IES neodchází. Pokud budete mít štěstí (a ideálně pocházíte ze sociálně slabších poměrů a jste aktivní i mimo školu), část nákladů za vás může uhradit nějaká nadace (v ČR především Krsek Foundation, Bakala Foundation či Kellner Family Foundation – pozor – u Kellnera i Bakaly je ideální žádat už když jste ve druháku a deadline je konec května). Celkem běžné je financovat studium i půjčkou od banky v ČR. Od podzimu 2015 by měly fungovat půjčky v rámci Erasmus+, kdy vám u banky bude ručitele dělat Evropská komise a tímto způsobem půjde obstarat až 12 000 EUR.
Pro další informace si můžete projít prezentaci o studiu magistra v zahraničí, kterou připravili členové E-klubu.